Táta na scéně

Na scénu se nám po měsíci vrátil opět táta. A užívá si nás do sytosti. Hned jsme vyrazili na procházku a táta se dal na lov kešek. A hned cestou dvě ulovil! To bylo radosti! 

Až občas valil podle GPS hlava nehlava, že jsem je málem nestíhala. Zabrzdil kočár a zmizel v lese.

Ale já nasávala podzimní vzduch a barvy a to, že jsme konečne zase aspoň na chvíli všichni spolu. 

Podzim

Jak jsem už psala, letos si konečně pořádně vychutnávám podzim. A jakože se mi fakt začíná i líbit. Dřív to bylo depresivní období. Víc tmy, pošmourna, deště, zima. A ono to po celým dni v práci nepřidalo. Když je ale člověk zas celý dny doma, má to svoje kouzlo. A hlavně, má to dobrej vliv na Tobiho. Až na občasný problémy způsobený zubama (našemu klukovi totiž rostou zezásady po dvou, třech zároveň, tak se není čemu divit, že mu není úplně do zpěvu), je teď kluk vysmátej a hlavně krásně spí. Dřívější maximálně hodinový spánky se mění ve dvouhodinový, někdy i dvouapůlhodinový a já jsem z toho na větvi. A tak stíhám vařit, něco pouklízet a ještě si sednout a začít psat příspěvěk. Sama tomu málem nevěřím :)

Večer si pak zpříjemním třeba všelijakýma dobrotama. Asi je jasný, co jsem dělala včera večer, když dojela na návštěvu teta Markéta.

Radosti

Pohodová sobota. 

Udělali jsme si výlet na hřbitov. Cestou objevili parádní obchod, kde nás paní majitelky s úsměvem přijaly, ikdyž už bylo po zavíračce. Koupili jsme Tobimu aspoň rukavky, prsťáky a k mýmu údivu i radosti si je ani nesundává, jen si je zkoumavě prohlíží. 

Cestou zpět se dostavil pocit hladu a když jsě na tabuli blízké restaurace uviděla nápis "svíčková", bylo rozhodnuto. Dopřála jsem si! A že byla! A Tobiáš, ač už jeho plína musela být ne zrovna "oukej", byl usměvavej a spokojenej v koutku. Bohudíky za ně! 

Dobrá nálada mu vydržela až domů. Až mi bylo líto, že jdu naše hvězdné dítě uspat. 

Sklizeň

Přišel čas na sklízení. Sklízíme poslední zeleninu a bylinky ze zahrady. Sklízíme Tobiho letní venkovní spaní dovnitř. Sklízíme letní oblečení do beden. Podzim je nadobro tady. Co podzim. Rovnou zima!

Ale ani mi to nějak nevadí. I na tomhle období se najde plno krásnýho. Už plánuju nějakej výlet ven. Užít si těch barev. Je fakt, že když chodil člověk do práce, moc si to neužil. Do práce za tmy, z práce za tmy. Takže hurá podzime, konečně si tě pořádně užijem!

Letí to

ten čas. Frekvence přidávání příspěvků se nějak moc protahuje. Ale ne jen tak. Je to následek toho, že jak ten čas letí, Tobík je větší, umí víc věcí, ale taky mi  nezůstává moc volnýho času. Novou oblíbenou polohou je stoj rozkročný a tak musím být neustále jako pojistka, protože s tím blízce souvisí pády. A že jich denně je. A abych zase nelhala, že nemám vůbec žádnej čas, tak nějakej si semtam urvu. Třeba když prcek spí a že se mu teď v té zimě spí asi líp, protože mi někdy dopřeje i dvě hodiny vkuse a to pak stihnu třeba i sednout za stroj a něco spíchnout. A tak vzniklo veledílo jménem taška na kořár. Malovala jsem si to, jak to bude jednoduchý, ale ve finále to bylo celkem náročný, ale je. Má plno chybek, ale slouží a to je hlavní.

Dnes jsem taky spíchla softshellový gaťata pro toho našeho lezce. A upekla druhý kolo jablečnýho koláče, ten se zas moc hodí mně!

A brzo se snadvrhnu na fotky z Beskyd, od kud jsme se vrátili už před týdnem! :)