Zimní radovávky

Užíváme si zimu, jak to jde. Krb doma hoří vpodstatě nonstop a děti rády asistují při nošení dřeva (jako ostatně u všech domácích aktivit).

Venku jsme se konečně dočkali aspoň trochu sněhu a toho si užíváme, co to jde, protože brzo zase určitě nebude.

A co k zimě taky rozhodně patří, karnevaly. A my letos konečně taky plánovali nějaké navštívit. Ale bohužel nám už 3 ze 4 plánovaných zrušili. Pech! Ale jeden jsme už zvládli! Z domácích zásob jsem spíchla kostýmy žraloka a chobotnice. Bála jsem se, co Tobiáš řekne na zuby (pyžamo s medvědem, co cení zuby, odmítá nosit) a co Ema na kostým vůbec. Ale dopadlo to dobře. Spíš to nakonec ani nechtěli sundat :) Tobiášek mi dokonce pomáhal.

Doma

Už od druhé neděle adventní máme nový domov. A je to náš domov, který táta postavil. A je nám v něm všem moc fajn! Už jsem ani nevěřila, že se toho dne dočkám. Stavba šla sice superrychle, ale s blížícím se stěhováním se to najednou den ode dne furt jakoby víc vzdalovalo.

Jsme tu měsíc a ten měsíc byl neskutečně nabitej. Že aji k blogu se dostávám až teď (jako prokrastinace při učení, že?)

První dva týdny se nesly v duchu vybalování. Chtěli jsme to do Vánoc zvládnut komplet, abychom si je už mohli v klidu užívat. Poslední krabice jsme vybalovali sice 24., ale Vánoce už jsme si užili v pohodě a byly to moc krásný a plný Vánoce. Stromeček byl jsk na míru a jeho špička sahala přesně až po střechu. 

Z vánočního kolotoče jsme plynule přešli do několikadenního silvestrovského maratonu, kdy dům prošel zátěžovou zkouškou, několik dní tu pobíhalo 8 dětí a slavilo 8 dospělých. 

 

Po Novém roce jsme najeli zpět do klasických školkových kolejí, do kterých se občas přimíchá nějaká zkouška ve škole. 

Tento týden si to konečně pomalu sedá a my už se tu cítíme, jako by to bylo naše DOMA odjakživa.