Nejvyšší čas

Už by nejvyšší čas začít- Vánoce jsou tu coby dup a u nás to krom svítící hvězdy v okně a opadaným adventním věncem moc vánočně nevypadalo. Táta si odpoledne vzal s sebou Tobiáše na nákupy a tak jsem se konečně vrhla na cukroví. Kolik máte vy napečených druhů? My jeden! Linecké. Popravdě mně by to i stačilo ke štěstí. Vpodstatě žádné jiné moc nejím a i kdyby mě náhodou i chuť přepadla, tak ho bude myslím hojně po všech návštěvách. Zítra mám v plánu udělat ještě rohlíčky (ořechy už jsem konečně naloupala) a asi marokánky a možná pařížské tyčinky. A to by myslím už fakt mohlo stačit!

 

Už nám taky stojí stromeček, zatím lehce oděný do světýlek. Dnes táta dokoupil ještě nějakí baňky, ty malinké by se na něm asi ztratily.

Ale co hlavně, máme kapra ve vaně. Teda ve vaničce. Ale plave! A já jsem šťastná jak malý děcko. Skoro ve 30 letech jsem se dočkala! A Tobiáš je taky šťastnej. Už se v nestřeženým okamžiku s ním málem vykoupal!

A tak i Vy si vychutnávejte všechny ty pěkný okamžiky, které Vás o Vánocích čekají!
Radostné Vánoce!

Advent

Dnes začíná advent. Příprava na Vánoce.
I doma se začínáme pomalu připravovat. Ladíme se pomalu na Vánoční vlnu. A je to moc příjemný. Na procházce jsme nasbírali větve a tak letos máme věnec dokonce už opravdu od začátku adventu. Sice zatím rozpracovaný, ale voní po kuchyni.

Rovnou jsem vytáhla krabici se všemi vánočními věcmi a postupně vytahuji a instaluji všude možně po domě.

Letošní Vánoce budem snad konečně prožívat spolu. Pěkně rodinně. Tobiáš byl užaslej už jen ze zavěšených papírových vloček.
Těším se, jak budeme společně s ním tak hezky dětsky a s radostí Vánoce prožívat!

Selfie

Já furt říkám, že je to kluk šikovná. Už i vlastní selfie zvládá. Zapnout na mobilu foťák, otočit kameru na sebe a ješte, aby to mělo trochu šmrnc, zapnout B&W tón. 

Letí vrány, letí vzduchem

Ze včerejší procházky na hřbitov. Skoro jak z pohádky, nebo spíš z hororu. Tolik vran najednou. Za teplem se asi nevydávají, když tu bylo v pět večer 18.stupňů. Letos se svatý Martin nějak nežene. Ale je to příjemný. Takový teplý podzim nepamatuju! 

Rok

Před rokem jsem vyrazila s Tobikem poprvé na procházku. Právě mi to připomněl strejda fejsbůk.

Škoda, že nemám krokoměr. Protože by mě celkem zajímalo, kolik by ukazoval. Za ten rok bych těžko hledala dny, kdy jsme vůbec nevytáhli paty z domu ať už s kočárem, šátkem nebo nosítkem. 

Dneska jsme se zašli podívat na pana Jošta na koni. Tobík se mohl umávat. 

Štírům je hej!

A máme za sebou všechny rodinné oslavy naší pánské většiny! A že jich bylo. Naši pánové se totiž domluvili a povýšili 14 dní na přelomu října a listopadu na svoje období. A tak v těchto 14 dnech mají oba moji milovaní štírci jak narozeniny tak svátek. Ještě jednou všechno nejlepší! 

Z Tobiho je už velkej kluk a táta se zas věk nevěk umí radovat jako malej. 

Táta na scéně

Na scénu se nám po měsíci vrátil opět táta. A užívá si nás do sytosti. Hned jsme vyrazili na procházku a táta se dal na lov kešek. A hned cestou dvě ulovil! To bylo radosti! 

Až občas valil podle GPS hlava nehlava, že jsem je málem nestíhala. Zabrzdil kočár a zmizel v lese.

Ale já nasávala podzimní vzduch a barvy a to, že jsme konečne zase aspoň na chvíli všichni spolu. 

Podzim

Jak jsem už psala, letos si konečně pořádně vychutnávám podzim. A jakože se mi fakt začíná i líbit. Dřív to bylo depresivní období. Víc tmy, pošmourna, deště, zima. A ono to po celým dni v práci nepřidalo. Když je ale člověk zas celý dny doma, má to svoje kouzlo. A hlavně, má to dobrej vliv na Tobiho. Až na občasný problémy způsobený zubama (našemu klukovi totiž rostou zezásady po dvou, třech zároveň, tak se není čemu divit, že mu není úplně do zpěvu), je teď kluk vysmátej a hlavně krásně spí. Dřívější maximálně hodinový spánky se mění ve dvouhodinový, někdy i dvouapůlhodinový a já jsem z toho na větvi. A tak stíhám vařit, něco pouklízet a ještě si sednout a začít psat příspěvěk. Sama tomu málem nevěřím :)

Večer si pak zpříjemním třeba všelijakýma dobrotama. Asi je jasný, co jsem dělala včera večer, když dojela na návštěvu teta Markéta.

Radosti

Pohodová sobota. 

Udělali jsme si výlet na hřbitov. Cestou objevili parádní obchod, kde nás paní majitelky s úsměvem přijaly, ikdyž už bylo po zavíračce. Koupili jsme Tobimu aspoň rukavky, prsťáky a k mýmu údivu i radosti si je ani nesundává, jen si je zkoumavě prohlíží. 

Cestou zpět se dostavil pocit hladu a když jsě na tabuli blízké restaurace uviděla nápis "svíčková", bylo rozhodnuto. Dopřála jsem si! A že byla! A Tobiáš, ač už jeho plína musela být ne zrovna "oukej", byl usměvavej a spokojenej v koutku. Bohudíky za ně! 

Dobrá nálada mu vydržela až domů. Až mi bylo líto, že jdu naše hvězdné dítě uspat. 

Sklizeň

Přišel čas na sklízení. Sklízíme poslední zeleninu a bylinky ze zahrady. Sklízíme Tobiho letní venkovní spaní dovnitř. Sklízíme letní oblečení do beden. Podzim je nadobro tady. Co podzim. Rovnou zima!

Ale ani mi to nějak nevadí. I na tomhle období se najde plno krásnýho. Už plánuju nějakej výlet ven. Užít si těch barev. Je fakt, že když chodil člověk do práce, moc si to neužil. Do práce za tmy, z práce za tmy. Takže hurá podzime, konečně si tě pořádně užijem!