Podzim

Přichází. Cítím to všude. Používáme víc hrníčky než sklinky, k večeři děláme chleba ve vajíčku, na terase se suší ořechy, víc čteme knížky, večer hrajeme pexeso nebo člobrdo a ...taky zápasíme zas s rýmičkama. Zrovna finišujeme jednu, co jsme si užili fakt celá rodina. Takže několik dní se všema dětma zavřená doma. Ale přežili jsme to! 

A dnes je Tobi už zas ve školce. Do té mimochodem nastoupil minulej týden a zatím je moc spokojenej! A tak jsme všichni rádi! Ema teda každý dopoledne truchlí, ale to snad pomine, jak nám začnou kroužky. A že jsem se letos na Emu zaměřila, když už na ni budu mít víc času. Budeme se spolu plácat v hlíně (třeba i něco pěkného spolu vytvoříme), budeme chodit cvičit a taky se budem scházet s našim babincem, co se scházíme už od mimin. Máma se na co těšit :)

2,3,4 aneb další zapomenutej příspěvěk

Naše slečna Em oslavila druhé narozeniny! A za pár dní bude slavit Juli 3 měsíce a za dva měsíce Tobiáš 4 roky! Valí to neskutečně. Ema už je velká, Juli už taky není malinký miminko a Tobiáš...

Užíváme prázdniny plnými doušky. Byli jsme na táboře, na chatě, na koupáku a už nám zbývají jen poslední dny z prázdninovýho kolotoče do školního roku, na kterej si už raději dělám přehlednej rodinnej rozvrh, abych se v tom všem neztratila!

Králíky

Minulý týden (ať žije neuploadovaný koncept skoro dva měsíce starý :)) jsme si užili první dovolenou v pěti. A byla to paráda. Juli je nadále zlaté miminko a tak jsme si to fakt mohli užívat. Tobi s Emou si hráli s kamarády, že jsem je za celý týden skoro neviděla a Juli celou dovolenou, dá se říci, prospala. Letos poprvé byly v převaze děti, takže se celá dovolená vedla v odpovídajícím duchu.

Měsíc v pěti

Už měsíc jsme v pěti. No, v týdnu spíš ve 4, protože táta má zrovna dost práce a je furt někde vyjetej. Ale víkendy nám celkem vychází. A sama bych je těžko zvládala. Nějak se nahromadily oslavy a tak každej víkend něco máme. Jeden víkend byly dokonce tři oslavy a táta stihl navíc zapít další přírustek do širší rodiny - neteřinku Markétku. A tak se aji divím, že i s tolika dětma a při tolika akcích zvládáme i něco dalšího. Třeba sednout ke stroji spíchnout pár nezbytných kraťásků pro Emu nebo deku pro malou Markétku.

Co taky zvládáme, jsou grilovačky a ty si fakt užívám! Nejen, že to je většinou záležitost našeho táty (a komu by nechutnalo, když to nemusí chystat, že?), ale to já prostě můžu! 

A když negrilujem u nás na terase, griluje se na oněch zmíněných oslavách. 

A když se ani negriluje, ani neslaví, jsme na zahradě, v bazéně, na hřišti, malujeme před barákem nebo jezdíme na kole. Rozhodně se nenudíme!