Podzim - prozměnu

Poslední dny, jen co se rozjel ten pravej podzim, si říkám, že tohle období, ač je považováno spíš za takový smutný a pochmurný, mám vlastně ráda. Hodně ráda. A jde to vidět i na blogu. Je to taková doba opakovanýho návratu ke spícímu blogu :) Z venku se stahujeme (nejen my, ale i všelijaká hmyzí a jiná havěť) domů do tepla. Zatápíme v krbu, pálíme svíčky, rozehříváme troubu a pečeme všechno možný. 

A možná právě ten pocit tepla domova mi dělá dobře. Oheň byl vždycky "můj živel" a krb byla první věc, která musela být v našem novém doma. Není ráno, kdy bych teď krom kávovaru nerozehřívala i krb. Ty plameny mě uklidňují. A taky odpoledne, když přijdeme s děckama z venku promrzlí, jsme rádi, že si sedneme vedle krbu a vytáhneme nějaké hry. 

¨

Není to vlastně jen podzim, kterej mě tak fascinuje, ale vlastně to střídání ročních období všeobecně. A ještě víc to vnímám s děckama doma, na mateřské. Když obděláváme zahradu, sklízíme, pak vše zpracováváme a nakonec ji poklidíme k zimnímu spánku, aby načerpala na úrodu dalšího roku. 

Konec poetických řečí (jsem se nějak zasnila) a teď trochu fotek z našeho podzimního žití.

A zase podzim

Rok se s rokem sešel a tady se nic nezměnilo. Krizička se projevila holt na všech frontách. Ale pomalu se vracím do formy a tak třeba i blog zas ožije. Jak já tak nějak konečně ožívám, začínám šít, tak i na psaní se vrací chuť. Dost lidí už naráželo, že bych zase mohla něčím blog oživit.
Až mě zamrazilo při pohledu na poslední uploadovaný fotky. Rok a ty naše mimina jsou už zas úplně někde jinde.
Začal nám školní rok a do kolotoče přiskočila i madam Em. Ve školce z ní je myslím paf celej personál. Na jednu stranu tu naši slečnu těžko rozdýchávají, ale na stranu druhou z ní aji trochu padají na zadek. No ona je to naše holčička speciální. Krom kolotoče si užíváme i všeho ostatního, co k podzimu patří - od soplů až po ty radosti jako jsou kaštánky a oříšky. Po školce jsme venku nebo na zahradě a doma furt trávíme minimum času. Ikdyž teplota klesá tak rychle, že si buďto budu muset pořídit taky nějakou zahřívací výbavu nebo nevím, jak to zvládnu.

Pro blogovej restart by slova snad stačila. Zato obrázků bude požehnaně!

Podzim

Přichází. Cítím to všude. Používáme víc hrníčky než sklinky, k večeři děláme chleba ve vajíčku, na terase se suší ořechy, víc čteme knížky, večer hrajeme pexeso nebo člobrdo a ...taky zápasíme zas s rýmičkama. Zrovna finišujeme jednu, co jsme si užili fakt celá rodina. Takže několik dní se všema dětma zavřená doma. Ale přežili jsme to! 

A dnes je Tobi už zas ve školce. Do té mimochodem nastoupil minulej týden a zatím je moc spokojenej! A tak jsme všichni rádi! Ema teda každý dopoledne truchlí, ale to snad pomine, jak nám začnou kroužky. A že jsem se letos na Emu zaměřila, když už na ni budu mít víc času. Budeme se spolu plácat v hlíně (třeba i něco pěkného spolu vytvoříme), budeme chodit cvičit a taky se budem scházet s našim babincem, co se scházíme už od mimin. Máma se na co těšit :)

2,3,4 aneb další zapomenutej příspěvěk

Naše slečna Em oslavila druhé narozeniny! A za pár dní bude slavit Juli 3 měsíce a za dva měsíce Tobiáš 4 roky! Valí to neskutečně. Ema už je velká, Juli už taky není malinký miminko a Tobiáš...

Užíváme prázdniny plnými doušky. Byli jsme na táboře, na chatě, na koupáku a už nám zbývají jen poslední dny z prázdninovýho kolotoče do školního roku, na kterej si už raději dělám přehlednej rodinnej rozvrh, abych se v tom všem neztratila!