Zelená

A v sobotu další svatba, tenhle srpen je skoro tak svatbový jako ten loňský, ale jen skoro :)

A tak jsem dnes během Tobiho spánku spíchla opět ladící motýly. Tentokrát jedenkrát pro malýho a jedenkrát pro velkýho, který se nám zítra po 2 měsících vrací. Hurá! 

Motýli mají vychytávku, jsou oboustranní a tak záleží, jak se pánové vyspí. Jestli spíš do světle nebo do tmavozelena! V každém případě budou ladit s nevěstou! A nachystané papíry na přání, to bude taková oddechovka u kafíčka prozměnu, až bude drak spat poo...

ZOO po Česku

Dnes odpoledne jsme vzali pytel s nastřádaným suchým pečivem a vyrazili jsme navštívit zvířata na Jižanský dvorek. A že jich tam je. Českej dvorek jakej se dneska už jen tak nevidí. Dvounohý, čtyřnohý, rohy rovný, zatočený...že člověk si občas ani není jistej tím správným jménem. Budu muset začít studovat. Tobiáš byl samozřejmě zase nadšen. Dostává se do věku, kdy už jen tak neleží v kočáře, ale zajímá ho všechno kolem. Hlavně letadla...ale dnešní letadla měly smůlu, zvířata ho uhranuly. 

Víkend

Akční víkend! Svatba, oslava, lidi, hodně lidí. A Tobiáš spokojenej. Nevěsta krásná, počasí krásný. Jsme příjemně unaveni. Tobík si užíval, tolik zájmu a péče! A na zahradě zas neomezenej prostor! Na svatbu nesměl chybět motýlek, ladící k nevěstě!

Plaz

Máme doma plaze. Tobiáš se začal plazit a tak je teď jeho nejoblíběnější aktivitou zkoumat všechno, co je v jeho "doplazové" vzdálenosti. Vedou dveře, šuplíky a vše co je v nich. Naštěstí ho nebaví jen věci vytahovat, ale i je vracet zpět na své místo. Je to kluk pořádná. Po kom to asi má? 

Už se mu i podařilo se zavřít v obýváku. Koukal na mě, přilepenej na prosklených dveřích a odmítal mě pustit zpět. Naštěstí jsem ho odlákala pohozenou papučí na druhý konec pokoje.  

Dnes se už pokusil zdolat vysoký práh pokoje, ale naštěstí zatím bez úspěchu. Ale moc mu nechybělo. 

Tříšť

Ano, dala jsem si tříšť. Ten obarvený rozmizovaný led. Asi na oslavu konce tropů! Jinak to sama nechápu...

Už se nemůžu dočkat těch normálních teplot a procházek! :)

Rajčistě

Máme na zahradě rajčiště. Obrovský houští rajčat, u kterýho člověk nerozezná, kde končí jedna rostlina a začíná druhá. Trochu jsme podcenili údržbu.

 

Už se místy začalo i červenat a tak jsem dnes, když už konečně vedro není tak hrozný, že člověk může vylízt, obula holínky a vyrazila na lov. 

Bez dítěte, s ním by to nešlo. Je to úkon hodnej horolezce to sbírání. Už se těším na příští rok, kdy už záhonky budou snad trochu líp řešeny. 

A tady je, naše úroda. Co chcete od rajčiště? Moc plodů, zato velikosti ostružin. Ještě menší než ostružiny. Ale co, jsou dobrý a naše! Jen jedna rostlinka má velký plody. A růžový! Asi aby mi ladily :)

Žeby?

Se blýskalo na lepší zítřky?

Jestli má počasí v mobilu aspoň trochu pravdu, tak snad jo. Protože to teplo už to trochu přehání. Dnes už to konečně vypadalo na déšť a zase nic. Všeho moc škodí. 

Aspoň, že nám celkem furt chodí nějaký návštěvy nebo chodíme my za něma. V posledních dnech u babičky, prababi a pradědy, jedna teta u nás, dnes druhá i se sestřenkou. 

Tak se nenudíme. A taky zavařujeme. 

Ale už chceme zas na procházky! 

Rok

Už je to rok od toho krásného dne. Bylo to nezapomenutelné! <3

Slíbili jsme si lásku, úctu a věrnost. Kéž na tento slib každodenně myslíme a napoňujeme ho. 

Kdo by si chtěl se mnou nostalgicky zavzpomínat, tady odkaz na naši krádkou galerii od Kuby Holase http://www.jakubholas.cz/galerie/2014-08-09_svatba_kristyna_martin/

364 dní

Před rokem, přesně v tento den, jsem touto dobou dělala těsto na muffiny, který měly další den sloužit jako jmenovky na svatební tabuli. Celkem živě si vybavuji, jak jsem zjišťovala, co za ingredience mi chybí, pak se muffiny na pekáči spekly, každej měl jinej tvar, dopekla jsem je někdy kolem druhé hodiny ranní, ale co...svatba se povedla, ale víc budu vzpomínat až zítra.

A teď se trouba taky činí, aby nevyšla ze cviku. Kuchtí spí sestra, na zítřejší rodinnou sešlost, malinovej brownie-cheesecake a ve frontě cěkají jablečnej a hruškovej štrůdl. Že těch dobrot dneska je, jen vše ještě v troubě nebo nedozdobené, tak aspoň dnešní obědové knedlíky :)

A z rána už i hotový dort a štrůdly. Bylo to výtečný! 

Soukromá pinačelka

Pokračujeme v režimu In house a jestli to počasí nelže, tak asi ještě nějakou dobu budem.

Dnes nám den opět zpestřila teta a tak to bylo náhodou fajn. Který dítě by nebylo šťastný. Mít pinačelku (tak tetě říkají děti ve školce) na hraní jen pro sebe. 

A abysme se před spaním trochu provětrali i mimo domov, dali jsme si takovou předspací procházku po západu slunce. 

A teď víno a Bobule. Televize jede u nás poprvé za měsíc, co je táta pryč.

Ostružinový masakr

Mohlo by se zdát, že to je u nás opravdu po nějakém masakru, ale to my jen děláme ostružinový sirup.

Úroda se černá rychlostí světla a sirup je asi nejlepší, jak ji zpracovat. A tak vždycky, když Tobiáš usne, vrhnu se do práce. Nasbírat, omýt, svařit vodu, rozmixovat, přepasírovat, nalahvovat, popsat, uložit...dá se to dělat pěkně po částech :)

Dnes se Tobiáš chtěl asi zúčastnit závěrečné etapy, tak se raději probudil, aby něco neprošvihl. 

A pak stačí jen namíchat a "Na zdraví!"

a nebo "Na zuby! Na ten první!" :)

Vyfotit to bylo nadlidský výkon ;)

V režimu In house

Teploměr už zase vyhrává soutěž ve šplhu a tak jsme nastolili opět režim In house, neboli-li nevylízáme z domu. Jen do bazénu. Ještěže ho máme. A krokodýla!

Museli jsme tomu proto i trochu přizpůsobit prostory. Zlikvidovala jsem stůl a místo něj přišel na místo malej stolek z Ikei, jen na kytku, pití. Ten si Tobiáš hned oblíbil, jako všechno, co se objeví nový.

Teď navečer měl Tobiáš trochu usínací krizi. Nakonec vytuhl uprostřed postele. Nejprv klasicky na zádech, po chvíli se překulil na břicho, tak rozespale se na mě zasmál a padl do peřin. 

Jak přežíváte vedra vy? 

Teta-cuketa-Markéta

Dneska je u nás na návštěvě teta, tak je veselo. Tobík s ní trsá na Poletíme a tak stačí oběd a oba! padnou jak zabití.

 A já mám klid si uvařit taky oběd. Zase cuketa. Její sezóna stále nekončí, ale to mně vůbec nevadí. A k tomu nachlazenýho Radlera, když už ten kávovar zase stávkuje (a foťák a počítač už taky).

Odpoledne nás čeká bazén. Náš program na následujících 10 dní. Co jinýho, když počasí tvrdí, že pod 30 stupňů prostě nepůjde? 

Dnešek...

...si mě zkouší.

Ráno, když jsem si chtěla udělat svoji ranní kávu, vypověděl mně mlýnek. To to ten den pěkně začal. Jak se má člověk nastartovat? Tobiáš mi navíc dával jasně najevo, že není ten pravej čas na opravování, ale na jeho uspávání. Zhltla jsem teda kousek 75% čokolády jako náhradu za to kafe, naložila Tobiho do kočáru a vyrazili jsme pro kus flákoty na jeho oběd. Cestou se aspoň vyspí. 

Jak jsme došli domů, jala jsem se pustit pračku, že uděláme prací den. Nachystám si pěkně 4 hromádky prádla a první nacpu do bubnu, mačkám start a nic, podruhé, potřetí, počtvrté, restart, kabel ze zásuvky, do zásuvky...rozjela se, ufff...

A teď zas ta chuť na kafe. Několikrát rozloženej a složenej mlýnek, furt nic. Pročistím ho zespoda, zhora a rozjel se. Ted se prozměnu zasekl kávovar. 

No nebudu to zdlouhavě popisovat. Kafe jsem se po dlouhém boji dočkala. Zakončil to můj mobil, kterej mi po pokusu o vytvoření fotky k příspěvku ohlásil "nedostatek místa pro uložení obrázku"

Asi si lehnu na pohovku a do večera se ani nehnu, aby mi třeba nespadl na hlavu celej dům.

Aspoň, že Tobiáš se dobře vyspal a zatím je dnes zlatej :)

Tak už i já...

jsem si založila blog.
Je fakt, že mě to prostě napadlo dneska jen tak zčista jasna, ale jsou jisté důvody, co mě k tomu vedly.

Jak to tak pozoruju kolem sebe, tak je to především taková "nemoc matek na mateřské". Naučit se šít na stroji a psát svůj blog. To šití mě dostihlo ještě před mateřskou, tak už jen ten blog scházel. A už jsem taky onemocněla.
A tak jsem se na to vrhla. Na sporáku se vaří Tobiáškův jahodový sorbet (rozuměj červená řepa) a jeho samotnýho jsem zabavila dlouhou křupkou, abych mohla sesmolit aspoň první krátký příspěvěk. Na vyzkoušení :)

Náš táta někde honí slony a tak aspoň bude mít možnost sledovat, jak se nám daří. Ale co hlavně, nebudu už víc plevelit na Facebooku. Už mi to bylo samotné hloupý. Ono, když se člověk chce nějak sdělovat, tak Facebook je sice taková snadná cesta k druhým, co ale Ti, kteří nemají zájem o každej náš počin. Blog funguje tak dobře naopak, kdo má chuť, může se podívat :)

A hlavně, bude to mě samotnou nástroj k uchování pěkných vzpomínek, ke kterým se budeme moci vracet.

A aby to nebylo takový smutný, bez fotek, pár radostí z posledních dní.

Nový věnec na dveřích (ten velikonoční už fakt bylo třeba vyměnit), úroda a náš Tobiáš ala "pro jednu papuču šel bych světa kraj :)

Takže vítám každého, kdo mě tu navštíví :)
Krásný den!