Ráno, když jsem si chtěla udělat svoji ranní kávu, vypověděl mně mlýnek. To to ten den pěkně začal. Jak se má člověk nastartovat? Tobiáš mi navíc dával jasně najevo, že není ten pravej čas na opravování, ale na jeho uspávání. Zhltla jsem teda kousek 75% čokolády jako náhradu za to kafe, naložila Tobiho do kočáru a vyrazili jsme pro kus flákoty na jeho oběd. Cestou se aspoň vyspí.
Jak jsme došli domů, jala jsem se pustit pračku, že uděláme prací den. Nachystám si pěkně 4 hromádky prádla a první nacpu do bubnu, mačkám start a nic, podruhé, potřetí, počtvrté, restart, kabel ze zásuvky, do zásuvky...rozjela se, ufff...
A teď zas ta chuť na kafe. Několikrát rozloženej a složenej mlýnek, furt nic. Pročistím ho zespoda, zhora a rozjel se. Ted se prozměnu zasekl kávovar.
No nebudu to zdlouhavě popisovat. Kafe jsem se po dlouhém boji dočkala. Zakončil to můj mobil, kterej mi po pokusu o vytvoření fotky k příspěvku ohlásil "nedostatek místa pro uložení obrázku"
Asi si lehnu na pohovku a do večera se ani nehnu, aby mi třeba nespadl na hlavu celej dům.
Aspoň, že Tobiáš se dobře vyspal a zatím je dnes zlatej :)
Žádné komentáře:
Okomentovat