Okem táty

ZDnes jsem se byla tak trochu nucena nabourat do tátova účtu na počítači (potřeba skenovat a s mým účtem to nekamarádí), tak jsem si zrovna poslala i pár jeho foteček. Pravda, trochu lepší kvalita než z mýho telefonu. Ještě abych se konečně dokopala k tomu a fotila víc na foťák a nejlépe se zas skamarádila se zrcadlovkou!

Z posledních dní

Už jsou to dva týdny, co máme doma Emu. A troufám si říct, že jsme se už celkem dobře sehráli. A tak dny probíhají vpodstatě stejně jako před jejím narozením. Snad jen vypravování ven je snad o něco delší, ale zase Tobík je o něco samostatnější a tak to jde většinou dobře. Dopoledne většinou trávíme na hřišti, Ema spí v šátku a Tobiáš má svůj čas na vyřádění. Odpoledne býváme většinou doma a tak se snažím Tobikovi vymýšlet nové a nové aktivity. Ne jen, aby se zabavil, ale taky trochu rozvíjel. Je to kluk šikovná, tak už zvládá všemožné hry s barvami, staví koleje nebo věže z kostek. Už to není jen tak rozhazování hraček po pokoji. Pořídili jsme mu i novou skříňku, aby ty svoje poklady měl kam třídit a uklízet. 

 

Ema se pomalu taky aklimatizuje a zvyká si na naši "živou" domácnost. Už jsme vyzkoušeli i kočárek a ač zezačátku celkem hlasitě protestovala, po chvíli padla. Tak to zatím vypadá, že bude jako Tobík obojživelník a bude na mně, jakou přepravu si zvolím. Zatím vítězí šátek, ale to spíš kvůli Tobiáškovi, kterýho furt raději vozím v kočáře. 

Čtyři

Už jsme čtyři. Při pohledu na první rodinnou fotku se mi to ani nechce věřit. Užíváme si první společné dny. Jak jsem se bála, že to bude kdovíjakej horor, tak zatím (ťuk ťuk) to jde celkem dobře. Jen první den byl Tobiášek lehce zaskočen, ale už od druhého dne je to o moc lepší. Chodí furt za Emou, dává jí pusy, nosí jí hračky, jakmile začne plakat, beží se podívat a volá "Ema plače". Takže jsem ráda. Doufám, že jim to vydrží a budou to parťáci. To bych si moc přála. 

Už jsme začali i chodit ven. Žádný postupný odhodlávání. Prostě jsme vyrazili. Tobiáš se potřebuje vyběhat a venku je optimálně. Ani teplo, ani zima, takže malá šup do šátku a jde se. S Tobim se zatím neodvážím po vlastních a taky zatím naplno využíváme variantu Tobiáš v kočárku a Ema v šátku. Oba jsou spokojeni. 

Vetšinou se zadaří a cestou z dopolední procházky usnou zároveň a já mám tak šanci i něco udělat. Snad jim to sesynchronizování vydrží co nejdýl!

Ema zatím celkem dobře spí, takže když usne a je odložitelná do postýlky, přestěhuju ji do ložnice a můžu se věnovat Tobimu. Nejčastěji malujeme, letadla a letadla. A občas houbu, ale letadla stejně jednoznačně vedou! 

Je to rok a den

Teda dva roky a dva dny. Tenkrát ještě svobodná a bezdětná. Dneska je všechno jinak. Dvě děti a šťastně vdaná. A šťastná! Emo, vítej!