Čtyři

Už jsme čtyři. Při pohledu na první rodinnou fotku se mi to ani nechce věřit. Užíváme si první společné dny. Jak jsem se bála, že to bude kdovíjakej horor, tak zatím (ťuk ťuk) to jde celkem dobře. Jen první den byl Tobiášek lehce zaskočen, ale už od druhého dne je to o moc lepší. Chodí furt za Emou, dává jí pusy, nosí jí hračky, jakmile začne plakat, beží se podívat a volá "Ema plače". Takže jsem ráda. Doufám, že jim to vydrží a budou to parťáci. To bych si moc přála. 

Už jsme začali i chodit ven. Žádný postupný odhodlávání. Prostě jsme vyrazili. Tobiáš se potřebuje vyběhat a venku je optimálně. Ani teplo, ani zima, takže malá šup do šátku a jde se. S Tobim se zatím neodvážím po vlastních a taky zatím naplno využíváme variantu Tobiáš v kočárku a Ema v šátku. Oba jsou spokojeni. 

Vetšinou se zadaří a cestou z dopolední procházky usnou zároveň a já mám tak šanci i něco udělat. Snad jim to sesynchronizování vydrží co nejdýl!

Ema zatím celkem dobře spí, takže když usne a je odložitelná do postýlky, přestěhuju ji do ložnice a můžu se věnovat Tobimu. Nejčastěji malujeme, letadla a letadla. A občas houbu, ale letadla stejně jednoznačně vedou!