Poslední dny, jen co se rozjel ten pravej podzim, si říkám, že tohle období, ač je považováno spíš za takový smutný a pochmurný, mám vlastně ráda. Hodně ráda. A jde to vidět i na blogu. Je to taková doba opakovanýho návratu ke spícímu blogu :) Z venku se stahujeme (nejen my, ale i všelijaká hmyzí a jiná havěť) domů do tepla. Zatápíme v krbu, pálíme svíčky, rozehříváme troubu a pečeme všechno možný.
A možná právě ten pocit tepla domova mi dělá dobře. Oheň byl vždycky "můj živel" a krb byla první věc, která musela být v našem novém doma. Není ráno, kdy bych teď krom kávovaru nerozehřívala i krb. Ty plameny mě uklidňují. A taky odpoledne, když přijdeme s děckama z venku promrzlí, jsme rádi, že si sedneme vedle krbu a vytáhneme nějaké hry.
¨
Není to vlastně jen podzim, kterej mě tak fascinuje, ale vlastně to střídání ročních období všeobecně. A ještě víc to vnímám s děckama doma, na mateřské. Když obděláváme zahradu, sklízíme, pak vše zpracováváme a nakonec ji poklidíme k zimnímu spánku, aby načerpala na úrodu dalšího roku.
Konec poetických řečí (jsem se nějak zasnila) a teď trochu fotek z našeho podzimního žití.
Žádné komentáře:
Okomentovat